Pohledem kočky

Tygří oko - minerál, který patří mezi mé oblíbené. Nepřestává mě fascinovat svou variabilitou, nádhernou kresbou a elegancí, která je u něj tak nějak mimochodem. A protože je elegantní sám o sobě, sázím na jednoduchost zpracování.

Velikonoce se opravdu blíží

A já s velkou úlevou dodělala poslední kraslice. A protože bylo krásně, byl čas a fajn podmínky i na jejich vyfotografování

Není WC jako WC, aneb jak to vlastně začalo...

Většinou tvrdím, že tvořit jsem začala až na "stará kolena". Ne nepřipadám si stará, jen na rozdíl od jiných tvořilek mě rozhodně tvoření a výtvarná činnost neprovázely od dětství. Naopak výtvarná a pracovní výchova byly ve škole mé nejneoblíbenější předměty. Dodnes s úsměvem vzpomínám na čtyřku z pracovní výchovy za vystřihování plechové rybičky. Babička tenkrát objevila v tátově dílně snad nejtvrdší plechovou tabulku, která tam najít šla a školní nůžky na plech pro tuhle destičku nebyly žádným soupeřem. Užvejkaný tvar připomínal rybu opravdu velmi a velmi vzdáleně.
Pravdou je, že v době kolem 19 let jsem pletla a háčkovala, později mě to přestalo bavit, protože na mě to trvalo strašně dlouho ;-)a tak má cesta za tvořením začala skutečně v prosinci 2003.

Tenkrát jsem se při hledání dotazů na mé problémy dostala na jeden diskusní server. V jedné diskusi, kterou jsem původně vůbec nehledala jsem zakotvila poměrně dlouho. Ovšem v jednu chvíli mě dorazil dotaz jedné kamarádky k druhé, který zněl: "A už máte každá vlastní wc sadu?". Odpověď mě překvapila ještě víc. Prý starší dcera ano a s mladší používá tu svoji. V tu chvíli jsem nevěděla co si myslet. Pod pojmem wc sada jsem si totiž představila štětku na wc a držák toaletního papíru. A uznejte, že představa toho, že každý člen rodiny má doma vlastní sadu a nesmí po použití oné místnosti si vzít jinou, je poněkud prazvláštní. A tak jsem usoudila, že se jedná o nějaký zvláštní výraz, který je mi utajen. Rozhodla jsem se, že přece nemůžu zůstat navždy nevědomá a zeptala se o co jde. A prosím nic tajemného, záhadného ani prazvláštního - prostě se jedná o zkratku dvou slov Window color. A tak jsem se dozvěděla o existenci "slupovacích barviček na sklo". A má cesta vedla ihned do obchodu, kde jsem zakoupila svou první sadu barviček a pak už jsem jen hledala motivy, tiskla, obkreslovala, vybarvovala, slupovala a lepila. A poslouchala jsem, jak sem šikovná, což jsem v souvislosti s jakoukoli výtvarnou činností neslyšela opravdu snad od 5 let. Obrázky již neexistují, pouze některé mám vyfocené.

A abych já nemátla další, začala jsem raději používat výraz "wi-co" nebo "slupovačky".

Jarní louka

Lidé, kteří mě znají, vědí, že mou tvořivou láskou je především drát a šitým šperkům se spíš vyhýbám. Ovšem i já se někdy zblázním. Tenhle náramek jsem nosila v hlavě už dlouho (původně jako jednobarevnou variantu). A když jsem byla oslovena, zda bych neměla nápad pro jarní číslo časopisu Korálki, jehož téma je "jarní probuzení", naskočila mi okamžitě představa probouzející se přírody, zeleně, která se dere ven i přes hromádky zmrzlého sněhu. Zkombinovala jsem zelené pruhy a doplnila o rokajl se stříbrným průtahem a čiré ohňovky. Zkusila jsem ztvárnit své vzpomínky na probouzející se jaro, tak jak si ho pamatuji z dětství, z chalupy na horách.

A samozřejmě si plním své rozhodnutí ohledně projektů pro časopis. Náramek bude následovat vánoční andílky. Věnuji jej o.s. Zrnka, aby udělal radost i jinde.



Podmínky na focení bylo doma příšerné a moje fotky pořád nějak nevycházeli, proto děkuji Šárce - Rooye za poskytnutí fotky, kterou dělala pro časopis.


Pro lepší představu náramek je široký 9cm a jeho obvod je cca 20 cm. Pevné pruhy jsou spojeny korálky na pružence, takže se dá natáhnout přes ruku.

Magický 4. březen - mé zvláštní výročí

O tom jak jsem se vůbec k tvoření a korálkování především dostala napíši někdy příště. Dnes je to o mém zvláštním výročí. Když jsem začala korálkovat, tak mě zaujalo ketlování a tak jsem vyrazila na kurz. Šla jsem s malou dušičkou, co já neznalec a nešika tam vůbec budu dělat. Ale mé obavy se ukázaly jako naprosto liché. To odpoledne bylo báječné, poznala jsem fajn lidi a hlavně bylo zlomem při mém tvoření a ovlivnilo mojí další cestu životem.
Zamilovala jsem se do drátu. Kurz se konal dne 4. 3. 2004 (to datum jsme zpětně dopátraly s Šárkou v lednu 2009).
Pravda první výtvor byl nedokonalý, ale byl to start




Stal se zázrak, nastal nový zlom v mém životě. Nový život a ta největší láska mého života - syn Michal. A správně narodil se přesně 5 let po mém prvním kurzu. Letos 4. 3. jsme slavili jeho první narozeniny a pro mě je stále neuvěřitelným zázrakem.